ROZHOVOR: Jiří Sivok
Jihočeský spisovatel Jiří Sivok, jenž má na kontě román Smrt bývá nehezká (2020), se rozpovídal o své hororové tvorbě a knihách, které chystá do budoucna. Představí nám svou nově vydanou sbírku povídek Pár zbytků pro krysy (2021) a práskne na sebe i s jakou hororovou postav by si dal říct. Článek ROZHOVOR: Jiří Sivok připravila Ivana Gašparíková.
Jaký názor má tvá rodina na to, co píšeš? Jsou pravidelní čtenáři?
Moje žena je mé texty nucena číst a je také prvním člověkem, který mi je tluče o hlavu – sama se ale nechává slyšet, že ty moje „kraviny“ nečte. Starší dcera je ve druhé třídě, takže v rámci mravního vývoje jí nic číst nedávám – sama už má napsanou knihu, která ovšem jisté nedokonalosti skýtá – jmenuje se „O třech duchy“… Potatila se.
Při našem prvním rozhovoru jsem se ptala na vznik knihy Smrt bývá nehezká (Golden Dog, 2020). Jak se díváš na titul zpětně? Co říkáš na reakce a recenze? Překvapily tě?
Jsem narcis, takže musím říct, že Smrt… mám opravdu rád. Co se týká recenzí a reakcí, tak ty mě překvapily velice příjemně. Kniha si drží dobré hodnocení a komentáře jsou zpravidla pochvalné. Ne každému se člověk trefí do vkusu, a to respektuji, takže když mi někdo vytkne konec a druhý začátek, chápu, že pravda bude uprostřed – na střed knihy si totiž nikdo nestěžoval.
Aktuálně vydáváš antologii svých povídek s názvem Pár zbytků pro krysy (Golden Dog, 2021). Proč nyní povídková sbírka? Co tě k tomu přimělo?
To je jednoduché. Když jsem to začal myslet s psaním vážně – tušil jsem, že cesta k vydání musí vést přes povídky. Soutěže, antologie – jen tak se člověk může dostat do podvědomí. A když víc jak deset let píšeš povídky, tak jich několik máš. Také hrál roli druhý faktor. Chtěl jsem kout železo, dokud bylo žhavé. Tehdy jsem neměl dopsanou novelu Líp už bylo a nechtěl jsem, aby ten punc mého debutu úplně vymizel – no, a ty povídky byly k dispozici.
Jaká hororová postava ti přijde fakt sexy? Která by stále za hřích?
Rozhodně slečna Fuči z komiksové povídky Modelka z mangy Balónky oběšenců (Džundži Itó).
Inspiroval ses někdy hraním deskové hry k napsání nějakého díla?
Já deskovky miluju. Hrajeme je s chlapy u nás v Nových Homolích, ale popravdě inspiraci na psaní jsem nikdy nedostal. Mám v hlavě pár střípků k vytvoření vlastní deskovky – ale hlavní námět mi už přebrala hra Nemesis. Mělo to být o úniku z neovladatelného vesmírného korábu, kterému hrozí kolize s planetou – takže to zatím nechávám spát.
V roce 2021 jsi publikoval povídku Velká ryba, malá ryba v antologii Jihočeský horor. Jak vznikla, a proč jsi vybral do takto specifikovaného sborníku právě tuhle?
Povídka byla původně zařazená i do Zbytků, ale jelikož se odehrávala v jižních Čechách a nebyla podle mě typickým hororem, jaký běžně píšu, tak jsem si řekl, že by se mohla líbit. Honza Vojtíšek (editor) přisvědčil a mně to udělalo ohromnou radost. Je to strašně fajn kniha. Už ji mám skoro dočtenou.
Na tvé facebookové stránce se nedá nevšimnout YouTube kanálu Jiří Sivok, kde zveřejnuješ videa Černá neděle. O čem to je? A co tím chceš divákům předat?
Černá neděle původně začínala jako projekt na sebezviditelnění. Byla hrozně rozplizlá. Řešila to, či ono. Zvláštností bylo, že jsem ji natáčel s mými dcerami Eliškou a Kristýnkou. Nejprve mi do toho jen „kecaly“, ale od 9. dílu zaměřeného na HorrorCon jsme začali natáčet krátké vtipné scénky a ono to sedlo. Takže se Černá neděle hezky formuje a už začíná mít i nějaký řád. Rozjel jsem i rozhovory (Míra Pech, Tereza Kadečková) a můžu prozradit, že mám domluvená skvělá jména tak na půl roku dopředu. Teď půjde ven krátká reportáž právě ze křtu Jihočeského hororu, který jsem si opravdu užil, a chystám se na rozhovor s Tomášem Martonem – recenzentem, autorem a odborníkem na metalovou hudbu.
Jaký autor je pro tebe vzorem? Takovým abys řekl: „Chci být jako on!“?
To se věkem mění. Chtěl bych být převážně sám sebou, ale je pravdou, že se mi velice líbil styl psaní Lairda Barrona.
Je horor jediný žánr, ve kterém se vidíš jako spisovatel? Nebo tě láká něco jiného?
Teď zrovna píšu detektivku, nebo spíš thriller. Horor je srdcovka. Já to prostě miluju, takže tohle považuji za takový výlet, protože jsem dostal nápad, který se neodmítá. V povídkách si sem tam odběhnu i na fantasy nebo sci-fi, o čemž se laskavý čtenář může dozvědět právě v nové publikaci.
Co od tebe mohou čtenáři v nejbližší době čekat v knižní podobě?
Mám neskonalou radost, že s napsáním postapo románu to šlo velice dobře a rychle, ale hlavně nenuceně. Já to chtěl napsat a nikdo na mě netlačil – prostě to muselo ven. Je to novelka o něco delší, než Smrt bývá nehezká a jak už jsem zmínil honosí se názvem Líp už bylo.
Je opravdu temná. Já se totiž ten svět – náš svět – nepokoušel zachraňovat. A všechny postavy to ví. Ví, že je konec. A je úplně jedno, že skutečný konec nepřijde zítra, ale v horizontu desítek let. Kniha vyjde u Golden Dogu v edici Zrnka temnoty.
Máš pocit, že je v hororu lepší šokovat gore scénami, nebo navodit tu správnou děsivou atmosféru?
Myslím, že na každého platí něco jiného. Já říkám, proč ne obojí? Někdy si to příběh žádá. Pokud má netvor spáry jako žiletky, tak přece nestačí, že postavě učeše pěšinku. Mám rád poctivé budování atmosféry a násilí, když není prvoplánové a má svůj smysl. Napadá mě Po sezóně Jacka Ketchuma, je to masakr, ale vše dává dokonalý smysl. A bolí to číst. Ale chceš to číst, jestli mi rozumíš.
Co tě baví kromě psaní? Existuje i nějaké jiná vášeň?
To je právě to. Já jsem roztříštěný na milion stran. Rád chodím chytat do florbalové branky a teď jsme začali s Eliškou chodit ten florbal i pinknout. V úterý večer hraju s partou spisovatelů/spisovatelek a jedním švédským vědcem variaci na Dračí doupě – Dračí hlídku. Dál paříme s kluky v ulici ty deskovky nebo poker či filky, ale opravdovou vášeň prožívám se ženou… (počkej si) … když si vyrazíme na společnou večeři do vietnamské restaurace MET v Českých Budějovicích.
Raději bys nemluvil, nebo neslyšel?
Neslyšel. Kdysi jsem se v hospodě vsadil, že nebudu celý večer mluvit a vydrželo mi to asi hodinu a půl a pro nic – nakonec jsem stejně kecal o sto šest.
Jirkovi děkuji za příjemný rozhovor.