RECENZE: České temno
Spisovatelka, pořadatelka a vyznavačka žánru horor – Kristina Haidingerová se ve spolupráci s nakladatelstvím Golden Dog rozhodla vydat antologii České temno (2021). Čtenářům má tak snahu představit několik autorů a autorek s povídkami již vydanými, ale také ještě nepublikovanými. Ilustrace k jednotlivým dílům dodal talentovaný Jiří Dvorský. Pojďme se podívat, jak si celkem objemná kniha stojí a zda nás může něčím překvapit. Autorkou RECENZE: České temno je Ivana Gašparíková.
Zuby – Miroslav Pech
Miroslav Pech a jeho zkratkovitost… je to něco jako jeho popis. Povídka Zuby pojednává o němé dívce Elišce, která je vystavená masakru v osadě, kde bydlí. Bytosti, jež je napadly, jsou všude a prahnou po krvi, ze které se živí. Celkově je dílo zajímavé námětem a vybudováním zimní a děsivé atmosféry. Můžeme se ptát tedy, proč nám autor nedopřál více? V tomto momentě je text natolik krátký, že čtenáři nedává ono potřebné naplnění. Jen jsme si mohli maličko líznout smetany a jdeme v antologii dál.
Hagen – Otomar Dvořák
Trampská legenda o Hansi Hagenovi ožívá v povídce od spisovatele Otomara Dvořáka. Příběh sleduje partu mladých lidí, jež se tváří v tvář této legendě postaví. Otomar Dvořák se podrobně věnuje popisnosti prostředí. Postavy jsou příjemné a charismatické. U díla je však citelné, že úvodu je věnováno více prostoru než samotné zápletce. Ta je skrčená v jednom dlouhém monologu a zrychleném konci.
Hlad – Vladimír Pospíchal
Hlad není ani tak hororem jakožto thrillerem. Povídka vypráví o dvou mladých lidech, jenž jdou dobrovolně pomáhat do lokality postižené povodněmi. Jejich dobrý úmysl je po zásluze potrestán. Oba aktéři jsou uvězněni v hřbitovní kapli bez tepla, jídla a vody. Je zřejmé, kam se příběh bude ubírat. Nicméně autor dokázal bravurně vykreslit tragický příběh a vyvolat vlnu emocí. Své místo si Hlad ve sbírce rozhodně zaslouží.
Revenant Rappoltštejnský – Argonantus
Krátké povídky rozbíjí delší příběh z dob rytířů. Jedná se o vyprávění, které nemusí sednout stylem a dobou úplně každému. Revenant Rappoltštejnský, vyprávěn kronikářem Argonantem, má hlavní téma, a tím je pomsta. O hororové prvky není nouze.
Batalión – Svatopluk Doseděl
Duchové bývají neklidní a často pomstychtiví a zlí. Jinak tomu není v povídce Batalión odehrávající se v Jarošově nad Nežárkou. V hlavní roli se nám představí mladá dívka Sabrina. Ta není ani střízlivá a často ani příčetná. Případně se to o ní říká. Proč tomu tak je? Na to se snaží přijít Denny, kterému Sabrina učaruje. Bohužel sokem v lásce, velice optimisticky řečeno, je padlý francouzský voják z roku 1741.
Svatopluk Doseděl vypráví duchařský příběh, mající nejen duchy, ale i živé dialogy a dobře vykreslené postavy. Bataliónu to tak dodává onu hororovou jiskru. Co se z mého pohledu úplně nepovedlo, je gradace napětí, co by dílo správně nastartovala.
Semper imperfectus? – Alexandra Haverská
Láska si nevybírá… asi takové specifikum by mohla dostat povídka s latinským názvem od Alexandry Haverské. Vyprávění je mystické a hodně náznakové. Čtenář se ocitá v jistém zmatku, kde se prolíná realita a jakési noční můry. Co je na Semper imperfectus? pozoruhodné je, že ženská autorka dokázala uvěřitelně ztvárnit mužskou postavu a prostředí zápasů. Z mého subjektivního pohledu by však text potřeboval více prostoru a více jednoznačnosti.
Skokani – Pavel Renčín
Oproti Alexandře Haverské se autor Skokanů nespoléhá jen na náznaky a mystično, ale jasně předkládá příběh o Nuselském mostu, kde přebývají mrtví. Novinář Jakub na mostě nenalezne jen svůj životní článek, ale také nahlédne za oponu onoho světa. Živě vybudovaná povídka graduje každým odstavcem, který čtenář zdolá. Jednoduchý námět, jenž se dočkal skvělého zpracování, potěší nejednoho fanouška hororového žánru.
Autobus – Anna Šochová
Povídka pojednává o tom, jak se svému osudu nevyhneme, i když opravdu chceme. Příběh je předvídatelný, ale dobře napsaný. Nechybí tomu aspekt záhadného autobusu, který dodává textu hororový nádech, a tak vyprávění nezůstává jen u neštěstí. Anna Šochová na velice krátkém úseku dokázala vystrašit a zanechat hodně nepříjemné pocity ze zimního období.
Zatracenej – Ondřej Kocáb
Ondřej Kocáb se rád inspiruje již existujícími strašidly. Buď o nich jednoduše píše, anebo využívá jejich tématu. Povídka Zatracenej pojednává o muži, jenž se svým autem zůstane napospas neznámému prostředí a noci. Porucha vozu přivede hrdinu k někomu v nesnázích… Vyprávění je rychlé a chybí mu jistá atmosféra, kterou dokázal ve svých jiných dílech vybudovat. Nejlepším momentem povídky je závěrečné střetnutí s antihrdinou. Tam čtenářovo představivost šplhá do obrátek!
Zahrada – Honza Vojtíšek
Z množství povídek, které má autor na kontě, se v Českém temnu setkáme právě se Zahradou. Povídka neobsahuje delikátně brutální scény a ani tolik sexu, jak bychom mohli být u Honzy Vojtíška zvyklí. Příběh čtenáře zavede na místo naprosto dokonalé k relaxaci, ale pouze na první pohled. „Rajská“ Zahrada má i svá stinná místa a zanedlouho jsou návštěvníci nuceni doslova běžet o život. Nejsem si jistá, zda bych zařadila dílo přímo do hororu… Jedno se však textu nedá upřít. Je to čtivé a autorovi jeho Zahrada vážně sedla.
Netvor – Renata Bočková
Netvor je svým rozsahem krátký a řadí se mezi takové typy povídek, u kterých si čtenář řekne: „Co kdyby.“ Dílo pojednává o dětském nevinném pohledu na svět, jenž se střetává s tím dospělým. Ten však už tak nevinný není. V antologii povídka svým rozsahem ani tématem nevynikne a čtenář by jistě uvítal Renatu Bočkovou ve větším rozsahu, aby se s její tvorbou mohl dostatečně seznámit.
Počítání rukou – Božena Čechalová
Počítání rukou je příběh, který se díky hutnějšímu stylu vyprávění dostane čtenáři pod kůži. Staré baráky nás v hororech děsí už od nepaměti a Božena Čechalová dokázala vybudovat tmu a zatuchlinu, kterou jste nuceni dýchat. Dílo postupně vyvolává otázky, dostává se do vágní polohy a nakonec vyústí v celkem děsivou smyčku událostí. Při čtení mohou rušit někdy až zbytečně složitě volená slova a věty. Nicméně Počítání rukou bych zařadila na pomyslný vrchol antologie.
Člověk v kůži vázaný – Hanina Veselá
Stejně jako Počítání rukou patří Člověk v kůži vázaný do netradičního stylu psaní, který je pro obě autorky velice specifický. Hanina Veselá je ale v psaní výraznější a o dost čtivější. Povídka pojednávající o prodejci “vzácných” knih, jenž se často ocitá na pomezí reality a iluzí je chytlavá a neodložitelná. Autorka skvěle pracuje s textem a pointa celého příběhu nevyšumí jen tak do prázdna. Člověk v kůži vázaný kromě sexy názvu ukrývá i mrazivou atmosféru.
Přístěnek – Petr Boček
Povídka odehrávající se v době minulé potěší jak slohem, tak ponurou atmosférou. Při čtení si představujete hlavně šeď a chlad. Petr Boček čtenářům předkládá svéhlavého hrdinu a tajemství přístěnku, které není jen děsivé, ale až apokalyptické. Na této literární vlně bych si dokázala od spisovatele přečíst rozsáhlejší dílo. Tenhle styl mu sedí.
Ti, co neumírají – Lenny Ka
Masky, veselí a alkohol, tak by se dal specifikovat masopust. Lenny Ka vsází na kombinaci mysteriózního příběhu s reálným světem a krví. Ač je vyprávění krátké, nemá potřebný důraz a může se zdát na první pohled zmatečný. Problém mladé dívky je ve finále až banální oproti osudu, který ji potká. Ti, co neumírají, jak přijdou, tak odejdou, a dojem nezanechá ani vystupující klaun.
Synek – Kristina Haidingerová
Opět se na scénu dostává příběh odehrávající se na českém území v minulosti. Povídka pojednává o dívce, jenž přijde o rodinu, ale také o panenství, a to ne zrovna příjemným způsobem. Život, který v ní roste, jí přináší utrpení, ale také lásku. Kristina Haidingerová se ve vodách příběhů s historických nádechem cítí dobře a je to znát i v díle Synek. Pozvolný děj plný útrap a napětí se jistě zalíbí nejednomu čtenáři a usídlí se na vrcholu sbírky společně s dalšími zmiňovanými autory. Je pravdou, že ne zcela jednoznačný konec mi úplně nesedl a vyvolal ve mně určitou frustraci.
České temno je opravdu nadprůměrnou hororovou antologií, kde si každý najde, co mu vyhovuje a nasměruje na autora, který jej upoutal. Sbírka se vyhnula hororům příliš krvavým anebo s výrazně sexuálním motivem. Je to velké plus, neboť ukazuje, že tento žánr nemusí být jen o vyhřezlých střevech a rozervaných genitáliích.
Knihu hodnotím kladně a s radostí doporučím všem, kteří hledají v hororu něco kvalitního, neboť takhle publikace je příjemně vyvážená.