ROZHOVOR: Polly Hall

Polly Hall je britskou autorkou, která byla hned za svůj první román Taxidermistova milenka nominována na cenu Brama Stokera. Jedná se o příběh, který navazuje na tradici gotických hororů, je v něm možné najít spojitost s takovou klasikou, jakou je Frankenstein, ale díky tématu taxidermie se jedná o příběh velmi specifický, a to i díky výrazné romantické lince. Polly Hall jsme zpovídali, aby se trochu představila českému čtenáři, který s ní doposud neměl tu čest. Autorkou článku Rozhovor: Polly Hall je Ivana Gašparíková, přeložil Martin Štefko.

V České republice jste pro čtenáře neznámá. Povězte nám, kdo je Polly Hall? Co by o vás řekli vaši přátelé?

Pořád se snažím zjistit, kdo jsem! Někdo by mě asi popsal jako zábavnou, šťastnou nebo extrovertní, ale ráda o sobě přemýšlím jako o v jádru melancholickém mizantropovi. Užívám si čas sama se sebou, ať už při čtení nebo venku v přírodě. Jsem celkem rezervovaná osoba, ale mám štěstí, že mám několik skvělých přátel. Pokud by to někoho zajímalo, trochu ze svého života dávám na Instagram – @Polly_Hall_Writer.

Čím se odlišuje vaše tvorba od jiné? Čím se vyznačujete oproti ostatním?

Každý je jedinečný. Některé recenze, které vyšly, když byla Taxidermistova milenka poprvé vydána, by mohly poskytnout odpověď. Publishers Weekly to nazval “Bohatá, dekadentní próza… odkazy na Frankensteinovu nevěstu vytváří základ pro finále, které je v duchu gotických tradic” a Booklist tomu dali skvělou recenzi a uvedli, že se jedná o “lyrický debut, vyprávěný s jistotou veterána”. V New York Times psali: “Hall píše svěže, její tvorba je plná překvapivých závěrů o povaze umění, lásky a smrti.” Nechám na čtenářích, aby si udělali vlastní názor.

Kdybychom se podívali do vaší knihovny, co by o vás vypověděla nebo prozradila? Kdo je váš oblíbený autor?

Mí oblíbení autoři se mění podle toho, v jaké jsem náladě. Když mám existenciální krizi, obrátím se na Paula Coelha nebo Josteina Gaardnera. Pokud potřebuji inspiraci, poslouchám nějakou současnou poezii v podcastu. Pokud potřebuji dodat kuráž a slyšet pravdu, obrátím se na Jeanette Winterson nebo Elizabeth Strout. Cokoli od Andrewa Michaela Hurleyho nebo Paula Trambleyho pro čtení kvalitního hororu nebo Anthonyho Doerra či Richarda Flanagana pro něco krásného od srdce, co mi dokáže vzít dech.

Kniha Taxidermistova milenka, která v ČR vychází v březnu 2022 (Golden Dog) vypráví o Scarlett. Co nám o své knižní hrdince můžete říct? A na co se můžou naši čtenáři těšit v tomto příběhu?

Henry, Scarlettin milenec, ji dokonale popisuje jako “krásnou rozbitou bytůstku”. Celá kniha je psána způsobem, kdy Scarlett adresuje svá slova Henrymu. Odehrává se na Štědrý den, ale vrací se k událostem celého roku, který spolu prožili. Opravdu doufám, že si to čtenáři v Česku užijí!

Vztah dvou hlavních postav knihy je velmi intenzivní a čtenáři mohou předpokládat, že čerpáte z osobní zkušenosti. Můžete nám říct, zda jste sama prožila tak silný vztah, kterým jste se pro knihu Taxidermistova milenka nechala inspirovat?

Mám problém s tím, že má být fikce srovnávána s autorovým skutečným životem. Co je špatného na síle představivosti? Ptají se Stephena Kinga na to, jestli znal dívku, co dokázala zapálit věci pouhou myšlenkou? Ptají se Joshe Malermana jestli čelil “čemusi” zlovolnému jako V pasti? Můj život je neskutečně nudný, proto asi dovedu fabulovat tak divoká vyprávění. Ale pokud mluvíme o inspiraci, musím říct, že moje rodná krajina oblasti Somerset a místa, která jsem navštívila, mi dodávají tu nejlepší možnou inspiraci.

Jaký je ten nejbizarnější taxidermický exponát, který jste kdy viděla a který vás buď znechutil, nebo naprosto okouzlil?

Chápu, že taxidermie dovede znechutit nebo evokovat silné pocity, ale já mám k tradičním taxidermistům velký respekt. K mému prvnímu setkání s hybridní taxidermií došlo v motorkářském baru, který v devadesátých letech vlastnil můj příbuzný. Pak jsem objevila Muzeum kuriozit Waltera Pottera a zamilovala se do antropomorfizovaných tvorů. Veřejné přijetí je třeba vždy vzít v úvahu, pokud jde o použití a vystavování živých věcí po jejich smrti. Zvířecí nábytek z počátku dvacátého století, například odpadkové koše ze sloních nohou, mě hodně znepokojuje, ale přístup ke konzervaci a ke zvířecímu životu byl tehdy odlišný. Je ale taxidermie příšernější než vystavování nahých egyptských mumií nebo podobizen Krista, který byl ukřižován?

Vlastníte sama nějaký preparovaný exponát?

V současnosti ne. Aktuálně si je nemohu dovolit, ale pokud by mi někdo chtěl koupit wolpertingera nebo zajdalena, ráda je jako dar přijmu!

Příběh je situován do místa, kde se to hemží temnými legendami. Můžete se s námi podělit o nějaký ten strašidelný příběh z lesů a bažin?

Venku na vřesovištích se prohánějí Divocí lovci, skupina duchů na koních a jejich psi, kteří vyráží s měsíčním svitem. Pokud se objeví, je to znamení moru nebo války, anebo v tom lepším případě, jen smrt pro toho, kdo je uvidí.

S jihozápadem Anglie se spojuje mnoho duchařských historek. Jedna, z které mě stále mrazí, je o “bílé paní”, která sídlí v již zavřeném vězení Shepton Mallet jen kousek od mého domu. Byla to vražedkyně se zlomeným srdcem. Zůstala jsem v celách přes noc v rámci umělecké stáže a v živote jsem nebyla tak vyděšená.

Co je pro vás na hororu podstatného?

Hluboký pohled do lidské psyché, stín, jak ho chápe Jung. Abych byla upřímná, lidé jsou podle mě nejděsivější a nejsložitější tvorové a zobrazení jejich chování a motivací takovým způsobem, který to zdůrazní, je pro mě jako hororového autora zásadní.

H. P. Lovecraft popisuje horor takto: “Nejstarší a nejsilnější lidskou emocí je strach a nejstarší a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.” A co je nejhůře proniknutelným a děsivějším než lidská duše?

Jak jste se dostala k samotnému psaní? A co vás motivovalo psát dál a na literární scéně uspět?

Jsem neorganizovaný, chaotický autor, který má spoustu zápisníků, útržků papíru a lepících papírků s poznámkami. Vždycky u sebe mám diář, abych si zapsala nejniternější myšlenky a mám to štěstí, že jsem součástí skupiny kreativních autorů, kteří mě povzbuzují a podporují. Po dokončení Taxidermistovy milenky, zatímco jsem si dodělávala magisterský titul z kreativního psaní, jsem se rozhodla, že je čas knihu publikovat. V tu chvíli jsem nastoupila na cestu, kdy jsem se rozhodla stát “opravdovou” autorkou. Pokud si vás všimnou za to, co děláte rádi, dává vám to energii vytrvat.

Existuje v hororu něco, co se vám zdá naprosto zbytečné, co pro vás je jen takzvaným tlačením na pilu?

Horor je komplexní žánr, který je tu s námi po staletí – pro začátek se podívejte na starověké řecké a římské mýty. Jsou plné rodin, které se navzájem rvou na kusy a posílají se do podsvětí. Jsem velký fanda tradičních gotických příběhů – Mary Shelley, Bram Stoker, Oscar Wilde a ztvárnění pohádek bratry Grimmy. A vždycky jsem nakloněná příležitostnému masovému vrahovi, který má talent a představivost. Splatteru a gore se vyhýbám jednoduše proto, že jsem citlivá a při představě krve a nožů omdlévám!

Jak moc si myslíte, že se změnil přístup lidí ke knihám?

Myslím si, že knihy a jejich čtení nikdy nevyjde z módy. Když přijde na čtení, jsem konzervativní. Mám ráda klasické papírové knihy, protože je mohu dát na poličku knihovny, jakmile dočtu.

S jakou hororovou postavou byste jela na vyhlídkovou plavbu a proč?

Byl by to Hannibal Lecter pro jeho vytříbený vkus v umění, kultuře a stolování. Navíc je kreativní a dobře vychovaný (pomineme-li vraždění a pojídání obětí)! Snad bych ho nenudila.

Kam se ubírají vaše literární ambice? Čeho byste chtěla dosáhnout?

Ráda bych měla top literární agenta. Chtěla bych podepsat víc smluv na knihy. Ráda bych z Taxidermistovy milenky měla film, kde si budu moct zahrát malou roli, jako to dělával Hitchcock! Takové normální spisovatelské sny.

E-kniha, nebo fyzická kniha?

Vždy papírová kniha. Skutečná věc. Potřebujete ji očichat a cítit její váhu ve svých rukou, abyste plně docenili veškeré úsilí, které do její tvorby vložil nejen autor.