ROZHOVOR: Nelly Černohorská

Autorka Nelly Černohorská se poprvé na hororové scéně objevila začátkem roku 2021 s knihou inspirovanou slovanskou mytologií Zlovolné bytosti. Čtenářům se autorčina tvorba líbí, což dokazují kladná hodnocení a recenze. Fanoušci této sympatické spisovatelky se celkem rychle dočkali přídavku v podobě hororové novely Oko čarodějnice (Golden Dog, 2021). Mezitím si však přibližme, kdo je Nelly Černohorská a co ji inspiruje v tvorbě? Rozhovor s Nelly Černohorskou vedla Ivana Gašparíková.

Kdyby Nelly Černohorská byla literární postava, pro co by si ji čtenáři oblíbili a kvůli čemu zatracovali?

He, he, netuším, co by si na mně mohli oblíbit, ale určitě by mě zatracovali pro mé peciválství a samotářskou povahu. Jsem taková ta podivná, zamlklá osoba, co si raději čte někde na odlehlém místě, než aby se šla bavit do společnosti. Charakterizuje mě láska ke knihám a miluji kočky.

Setkala jste se někdy s kritikou kvůli tomu, jaký žánr píšete?

To víte, že setkala. Mým žánrem nejsou nadšení například někteří členové rodiny. Byli by raději, kdybych psala o něčem pozitivním, třeba pohádky pro děti. Abych však mohla tvořit, musí mě to bavit. Takže i z pohádek byste měli noční můry.

Jaká témata si pro své psaní vybíráte?

Přitahují mě témata, která se dotýkají jakékoliv paranormální aktivity, tzn. duchové, démoni, posedlost a exorcismus, čarodějnictví, zvlášť pak bytosti z lidového folklóru. Hm, zde se vlastně vracíme k předchozí otázce a odpovědi.

Co vaše knihy nabízí čtenářům?

To je ošemetná věc, ptát se autora na jeho knihy. Myslím, že je v tomhle každý z nás tak trochu narcis. Ale čert vezmi nabubřelost. Když se na svůj text podívám z pohledu čtenáře, určitě bych ocenila čtivost a akci. Vzhledem k tomu, že mi sedí kratší rozsah, neodbíhám od hlavního tématu a vyhýbám se zbytečnostem, jako jsou zdlouhavé popisy. Mám specifický humor a zvláštní metafory či přirovnání. Postavy mluví, jak jim zobák narostl. Nebojím se depresivního ladění, špatných konců a snad by se dalo říct i to, že čtenáře přiměji přemýšlet (o postavách, jejich jednáních a motivech).

Jaké knihy vás inspirují a proč?

Vyrostla jsem na pohádkách, ale nikdy jsem nevyhledávala princezny. Už od děcka jsem upřednostňovala ty ponuré, ty se zlovolnými bytostmi, jako byli Baba Jaga, vodníci, divoženky a jim podobní (potvrzeno od mámy). Později jsem propadla Stephenu Kingovi a Neilu Gaimanovi. Především oceňuji jejich čtivost. Také je mi velice blízký jejich smysl pro humor. King je můj velký vzor. V jeho postavách nacházím hloubku. Pro mě jsou jako živé. A taky, tím bych se ale chlubit neměla, jsem na střední hodně ujížděla na edici Stopy hrůzy. Tyhle útlé, brakové hororky byly geniální a ve škole se četly moc dobře (díky, Oli). Jestli jsem si z nich něco odnesla, je to nostalgie a vědomí, že jsem ty příběhy hltala strašně ráda – nešlo přestat! Kdyby takhle někdo po patnácti dvaceti letech vzpomínal na moje knihy, byla bych nadšená!

Jaký vztah máte k filmovému hororu? Vyhledáváte v tomto žánru extrém?

Filmový horor mám velmi ráda. Avšak i zde dávám přednost nadpřirozenu. Jako svou topku hodnotím Šestý smysl (1999), Znamení (2002), Exorcistu (1973), Záhadu Blair Witch (1999), Čarodějnice: novoanglická pověst (2015) a samozřejmě Carrie, ale jen tu z roku 1976. Extrém zaměřený na desítky rozsekaných těl s vyhřezlými střevy mě nebaví, jestli jste extrémem mysleli tohle.

Kdyby vás na výlet pozval vůdce Cenobitů, šla byste?

Pokud by slíbil, že mi neublíží, proč nejít? Měla bych o čem psát.😉

Nyní vám u Golden Dog vychází novela Oko čarodějnice (listopad 2021). Proč by měla čtenáře zajímat a co od titulu čekat?

Oko čarodějnice je hororová klasika, ovšem v mém podání. Protagonistkou je Sofie, obyčejná osmnáctiletá dívka potýkající se s vlastními problémy dospívání a nevydařenými vztahy. Její život se otočí o 180°, když jednoho dne její matka, milovnice starožitností, na stěnu pověsí znepokojivé zrcadlo. Sofie se rázem ocitne v soukolí bizarních událostí, jež hrozí, že skončí katastrofou. Ve městě začnou mizet jedenáctileté holčičky. Pachatel po sobě ale nezanechá žádné stopy a policie tápe. Jakmile se ztratí i Sofiina mladší sestra Alice, začíná závod s časem a vítězství je nejisté. Jak to všechno nakonec dopadne?

Příběh je úplně jiný, než byly Zlovolné bytosti. Je to dáno i prostředím a dobou, v níž se děj odehrává. Text je však čtivý, plný hudby, krásných příměrů a plíživého strachu. Někoho (slezské čtenáře) by mohlo potěšit, že se dílo odehrává v Opavě a jejím okolí. Třeba také někoho inspiruji k výletu, například na zámek Hradec nad Moravicí, kde straší Felix Lichnovský.

Jak se stavíte k chybám v textu vydaných knih? Jste tolerantní nebo se ve vás probouzí temná strana?

Záleží na tom, kolik jich v textu je. Pokud si všimnu pěti chybek na třech stech stranách, nevadí mi to. Jsem si vědoma, že i když se redaktoři a korektoři snaží odvést precizní práci, přesto to jsou jenom lidé. A vím, že než kniha vyjde, je jí věnovaná spousta hodin tvrdé práce. Existuje pár knižních výjimek, o kterých řeknu, že to je odfláknuté. Ale takových je ve skutečnosti strašně málo (alespoň těch, co jsem četla). V ostatních případech se všichni z nakladatelství snaží, abychom byli spokojení. Čtenářsky mi záleží především na příběhu, kvůli kterému si výtisk koupím. Od knihy chci, aby mě chytla za srdce, rozplakala mě, vystrašila, nebo rozesmála. Hledám perfektní děj, ne perfektní chybu.

Jakou bájnou příšeru byste si zaručené nevzala jako domácího mazlíčka?

Krakena bych určitě nechtěla.

Puding horký nebo studený?

Puding vlažný.