ROZHOVOR: Víctor Sellés

ROZHOVOR: Víctor Sellés je nováčkem na českém trhu a Golden Dog je nadšený, že ho přivedl právě on. Kniha Řeč ptáků už je nějakou chvíli na trhu, tak teď si pojďte přečíst rozhovor, který pro vás se španělským autorem připravil Daniel Palička.

Překlad: Martin Štefko

Rozhovor: Víctor Sellés
Foto: Aurelio Martínez

Co Vás přivedlo ke psaní a kteří autoři vás nejvíce ovlivnili?

To se těžko vysvětluje. Byla v tom touha tvořit, přivést k životu něco, co tu předtím nebylo. To je asi můj důvod, proč píšu, a co mě vůbec přivedlo k tomu, abych skládal slova za sebe. Mé rané vlivy jsou většinou takové, jaké byste čekali – Poe, Lovecraft, Stephen King, Tolkien, Asimov – protože jejich knihy jsem četl, když jsem vyrůstal. Ale jsou i další autoři, jejichž díla ovlivnila můj styl více: spisovatelé jako Ray Bradbury, Caitlín R. Kiernan, Ray Loriga a Pio Baroja.

Vystudoval jste historii na Universidad Autónoma v Madridu. Co vás na historii baví a která historická období nebo významné události máte nejraději?

Prostřednictvím historie můžeme pochopit svět, ve kterém žijeme: mezinárodní vztahy, kulturu, urbanismus, dokonce i jazyk. Znalost historie obohacuje naše zkušenosti v tomto světě. A i kdyby tomu tak nebylo, historie jako obor má hodnotu sama o sobě: důležité je uchovávání minulosti a diskuse o ní. Kdybych si vybral jinou cestu, nebyl bych tím, kým jsem dnes, ani spisovatelem, jímž jsem dnes.

Vystudoval jsem magisterský obor a specializoval se na starověké dějiny a archeologii, zejména na Řecko a náboženství starověkého světa. Toto období mě baví nejvíc a čtenáři románu Řeč ptáků si toho jistě všimnou, protože román je plný náboženského podtextu a mytologie.

Také jste vyučoval tvůrčí psaní a byl hostujícím řečníkem při výuce transmediálního vyprávění na University of Hull ve Velké Británii. Jak jste se cítil v roli vysokoškolského učitele? Bavilo vás učit?

Rád učím o předmětech, které mě baví, ale nebral bych to jako práci na plný úvazek. Odjakživa se zajímám o techniky, děj a strukturu související s tvůrčím psaním a o to, co jsem se naučil, se dělím na svých webových stránkách, ale je příjemné čas od času komunikovat se studenty ve třídě.

Na předchozí otázku lehce navážu. Je tvůrčí psaní náročné? Co všechno podle vás obnáší?

Je náročné a mnoho dní také těžkopádné. Spousta překopávání zápletek a přezkoumávání a snaha najít správná slova a umístit je na správná místa, aby fungovala. A pak máte své běžné denní zaměstnání s termíny a rozvrhy a možná i druhé zaměstnání a pak osobní život, rodinu a přátele a někdy kvůli těmto věcem ztratíte tempo a trvá týdny, než zase naskočíte. Považuji to za stresující. Čas od času mě to samozřejmě také baví. Nejen hotový produkt, ale i ten proces. A mám radost ze svých románů a povídek a ze všech světů, které jsem stvořil.

Ale pro mě je to s přibývajícím věkem čím dál těžší. Možná je to pro jiné spisovatele jednodušší, nevím, ale rozhodně mi to tak připadá. No co se dá dělat.

Pocházíte ze Španělska. Inspirujete se při psaní fiktivních příběhů svojí rodnou zemí? Vycházíte třeba z její kultury nebo ze starých mytologických příběhů?

Ano, španělský folklór mám rád. Miluji staré příběhy o čarodějnicích, skřítcích a duchách, což bude čtenářům Řeč ptáků zřejmé.

Řeč ptáků

Které španělské svátky nebo tradice máte nejraději a proč?

V poslední době mě zajímají staré venkovské zvyky, písně, tance… různé aspekty národního dědictví. Ale co se týče svátků, mám rád Vánoce a Halloween. Oba silně ovlivňuje anglosaská kultura, ale zahrnují i některé místní zvyky a tradice. Náš Halloween je také Samaín a jako takový je součástí našeho keltského dědictví. Během Vánoc jíme dvanáct hroznů, když končí rok, a o několik dní později přinášejí Tři mudrci španělským dětem dárky.

Se Španělskem jsou nedílně spjaty býčí zápasy. Viděl jste někdy koridu naživo?

Nikdy. Ve skutečnosti to ve Španělsku zdaleka není běžná zábava. Většina lidí o ni nemá vůbec žádný zájem. Už mnoho desetiletí jen taktak přežívá díky financování ministerstvem kultury, což je poněkud kontroverzní. V mé zemi je mnoho lidí, kteří jsou proti býčím zápasům, a já k nim rozhodně patřím. Pamatuji si však, že jsem se na ně jako dítě několikrát díval, když je vysílala celostátní televize s babičkou.

Nyní přejdeme k Vaší tvůrčí kariéře. Publikoval jste mnoho krátkých příběhů v různých španělských antologiích a časopisech. Co byste poradil začátečníkům, kteří teprve začínají a nemají s publikováním povídek žádné zkušenosti? Na co by si měli dát pozor?

Najděte si komunitu. Můžete to samozřejmě dělat sami, ale proč byste to dělali? Když jsem v roce 2014 začal psát profesionálně, spřátelil jsem se s mnoha španělskými spisovateli a sledoval je na sociálních sítích. Tímto způsobem jsem se za pár let naučil hodně o vydávání a trhu s beletrií jen díky používání Facebooku a Twitteru. Existovaly soutěže, ceny, časopisy a antologie, o nichž jsem nikdy neslyšel. Našel jsem fórum spisovatelů hororu a fantasy OcioZero, kde jsme sdíleli své příběhy a vzájemně si pomáhali.

Napsal jste scénáře ke dvěma krátkým filmům: Adrián (2017) a Jarama (2017). Představil byste jej čtenářům?

Nikdy jsem nepsal nevyžádaný scénář, oba byly napsány na zakázku, ale Adrian vznikl na základě mého nápadu; krátký hororový příběh se zvratem. Jarama vznikla na zakázku jako součást videoklipu pro rockovou kapelu, takže mi byla zadána hlavní dějová linka spolu s určitými pokyny a zbytek jsem dodělal. Příběh vypráví o Charlesi Donnellym, mladém irském básníkovi, který se během španělské občanské války (1936-1939) dobrovolně přihlásil do jedné z mezinárodních brigád, aby bojoval proti fašismu. Pokud vás zajímá konečný výsledek, můžete si Jaramu zdarma prohlédnout na YouTube, a to jak krátký film, tak videoklip. Byl to pro mě velký projekt a výsledek je docela dobrý, když uvážíte rozpočet a podmínky, za kterých se natáčelo.

Jaký je rozdíl mezi psaním scénářů a románů? Která disciplína je pro Vás náročnější?

Nikdy jsem nepsal filmový scénář. Vzhledem k tomu, že jsem pracoval pouze na krátkometrážních filmech, v podstatě jsem zůstal u povídkové tvorby. Většina pravidel platí pro obojí a nemyslím si, že jedno je nutně těžší než druhé. U filmů však nejste omezeni jen svou představivostí, ale také rozpočtem a vstupem ze strany produkce. Někdy je nemožné natočit něco všedního, například scénu v supermarketu. Musíte si místo pronajmout, požádat o povolení atd. Takže můžete být velmi limitováni a musíte být kreativní. Scénář není hotovým produktem na rozdíl od románu, spíš se podobá plánu, výchozímu bodu pro vytvoření něčeho dalšího. Vaše slova a činy mohou – a budou – upraveny: producentem, režisérem, dokonce i herci a herečkami. Věci z vašeho scénáře se budou měnit za pochodu a vy se musíte smířit s tím, že výsledný produkt bude velmi odlišný od toho, který jste si představovali.

Řeč ptáků (Lengua de pájaros) vyšel jako váš první román ve Španělsku. Nyní vychází česky u nakladatelství Golden Dog. Zkuste Řeč ptáků krátce představit. V čem ho považujete za unikátní a jak se liší od jiných knih, které jste napsal?

Řeč ptáků je příběhem Abela, dítěte, které se narodilo na venkově v Galicii a má komplikovaný zdravotní stav. Matka ho podezřívá, že je měňavec, jak praví Fae folklór, a pohrdá jím. Během svatojánské noci zaklepe na jejich dveře chlapec, který se Abelovi podobá, a tvrdí, že je skutečným dítětem. To je asi výchozí bod, a pak se dějí různé strašné a podivuhodné věci. Je to lidově-hororový příběh, ale v lese jsou dveře, které vedou do jiného světa, takže v jistém smyslu je román také temným obratem k portálově-fantastickým vyprávěním. A představuje jiný obraz víl: nejen krásných éterických bytostí, ale také hladových, cizích a nebezpečných.

To mě plynule přivádí k další otázce. Jak vznikla spolupráce s nakladatelstvím Golden Dog?

Prostřednictvím mého španělského nakladatelství Obscura Editorial. Knihu Řeč ptáků prodal literární agent, ale podrobnosti neznám.

Dočetl jsem se, že jste napsal několik románů pod pseudonymem Terry Graves. Co Vás k tomuto kroku přivedlo? Nemohu se ubránit dojmu, že jste zkusil podobnou strategii, kterou kdysi vyzkoušel Stephen King se svým pseudonymem Richard Bachman.

Vůbec ne! King používal Bachmana, protože se jeho nakladatel obával, že svými romány zaplavuje trh. Určitě bych rád měl úplně stejný problém, ale jsem pomalý spisovatel – rozhodně pomalejší než King – a nejsem tak úspěšný. Ten pseudonym jsem používal, když jsem žil ve Velké Británii, protože jsem psal v jiném jazyce a pro jiné publikum a myslel jsem si, že použitím svého skutečného jména bych jen zmátl své dosavadní čtenáře.

Na závěr zkuste čtenářům něco vzkázat ve španělštině. Můžete napsat úplně cokoliv.

Espero que hayáis disfrutado de la entrevista. Estoy muy ilusionado de que una de mis obras haya traspasado fronteras. ¡Un abrazo y muchas gracias por vuestro apoyo!

A my moc děkujeme Víctorovi!