Dvojrozhovor: Tereza Kadečková a Lucie Lukačovičová

Daleké království je antologie, která přináší originální pohledy na klasické pohádky. V takové podobě je rozhodně neznáte. Celkem 14 autorek si vybralo různé klasické pohádky a zpracovalo je podle sebe, svého žánru, své fantazie. A dohromady je dala dvojice autorek, která s celou myšlenkou přišla – Tereza Kadečková a Lucie Lukačovičová. Právě s nimi je následující rozhovor.

Rozhovor připravil Daniel Palička.

U Golden Dogu vyšla antologie Daleké království, na které jste se společně podílely jako editorky. Ještě než si knihu rozebereme, zajímalo by mě, jak jste na sebe vy dvě narazily. Vzpomenete si na moment, kdy došlo k vašemu prvnímu osobnímu setkání?  

Lucka: Nejvíc jsme si pokecaly… v učebně 😀 Terka chodila ke mně na kurzy psaní. Ale nevzpomenu si, odkud vzala ten záludný nápad.

Terka: No to je jednoduchý, chtěla jsem ti ukrást tvoje know-how, abych mohla založit vlastní kurzy tvůrčího psaní. A tys s tím vesele souhlasila. Ale znaly jsme se delší dobu z internetů.

Jste zkušené autorky, které si už vyzkoušely jak spisovatelskou, tak editorskou roli. Kdybyste měly obě role porovnat, na jaké největší rozdíly byste poukázaly?

Lucka: Stejný kýbl práce, jen jiný druh . Když si člověk píše vlastní text, je sám se sebou. Když dělá editora, komunikuje, domlouvá, vysvětluje, naslouchá, navazuje kontakty.

Terka: Je to o zodpovědnosti. Když si píšu jen já, je všechna zodpovědnost na mně. Sama si hlídám deadliny, sama za sebe domlouvám rozhovory a tak. Zatímco jako editorka mám zodpovědnost za víc autorů a nemůžu nechat deadline jen tak profrčet kolem.

Co vás na editorské práci baví? A co vás na ní naopak vytáčí? 

Lucka: Pestrost je super. Různí autoři přistupují k tématu různě a příběhy jsou mozaika, kterou je potřeba zajímavě sestavit. Vadí mi hlavně nekomunikace a vymlčování – ale to se u Dalekého království nestalo, to byla přímo barevná pohádka s dobrým koncem a bavilo mě to.

Terka: Baví mě pozorovat, jak si autoři vždy poradí s tématem a fascinují mě příběhy, které napíšou. Vždy si říkám, že na něco takového bych sama nepřišla a sama nenapsala. Hrozně mě to baví. A co mě vytáčí? No ta zodpovědnost, já ji potvoru nemám ráda.

Jaký byl prvotní impuls k vytvoření antologie Daleké království a kdo s touto myšlenkou přišel jako první?

Lucka: Já. Ale nebýt Terky, tak antologie zůstala jenom nehmotným snovým obláčkem nad mou hlavou. Že jo?

Terka: Jo, jo. Mně se ten nápad tak líbil, že když Lucka řekla „Až budeme mít čas, tak to uděláme“, tak jsem fakt číhala na ten volný čas. A pak jsem na Lucku nastoupila jako ten Hujer a už to jelo.

Podle jakého klíče jste antologii sestavovaly? Řídily jste se při výběru autorů a povídek striktními pravidly?

Lucka: Něco nového, něco starého, něco modrého, něco půjčeného… 😀 Různorodost je důležitá.

Terka: Které autory máme rády? Kdo z nich píše jaké žánry? Kdo je děsně cool a musíme ho tam mít za každou cenu?

Kniha si klade za cíl odvyprávět klasické pohádkové příběhy v neotřelém dospělém pojetí. Věříte, že se díky Dalekému království lidé začnou více zajímat o klasické pohádky? 

Lucka: Podle mě zájem o klasické pohádky nikdy nezmizel. A pohádky dovedou přežít, neustále se přizpůsobují a proměňují, od Grimmů po Disneyho.

Terka: Myslím, že si čtenáři spíš připomenou i ty trochu zapomenuté pohádky. Třeba je to donutí si i vzpomenout na pohádky, co měli rádi v dětství.

Jednotlivé povídky jsou psané v různých žánrech a jsou určené dospělým čtenářům. Co bylo na předělávání tradičních pohádkových námětů nejtěžší?  

Lucka: Pro mě osobně? Vybrat si pohádku! Prakticky všechny v sobě mají něco, co přímo láká ke zpracování, k převyprávění. Když jsem prohrála s Julií Novákovou souboj v blátě o Krásku a zvíře – aby pohádky v antologii nebyly stejné – tak jsem vzala Zlatovlásku.

Terka: Nemůžu mluvit za ostatní autorky. Pro mě to bylo zapracovat příběh Princezny se zlatou hvězdou tak, aby pohádka byla pořád poznat, měla tam stejné zvraty a témata, ale zároveň to byl úplně jiný, svérázný příběh.

Pohádky mají dlouholetou tradici a jsou neodmyslitelně spjaté s ústní lidovou slovesností. V čem tkví jejich kouzlo a proč si myslíte, že mají své místo i v současném světě? 

Lucka: Je v nich něco, co s námi hluboce rezonuje. Některá opakující se témata, příběhová jádra… Formují nás a naši kulturu víc, než si myslíme.

Terka: Jsou to první příběhy, se kterými se většinou seznámíme. Přináší poselství, ukazují nám správnou morálku a jak můžeme být šťastní až do smrti. Anebo se udržely tak dlouho prostě proto, že lidi mají rádi příběhy.

Pamatujete si, kdy došlo k vašemu prvnímu kontaktu s pohádkami? Případně vzpomenete si na konkrétního autora pohádek, kterého jste jako malé četly? 

Lucka: Pro mě to byl nejdřív Hrubínův Špalíček veršů a pohádek, později Krása nesmírná a Karavana od Wilhelma Hauffa, jejíž ilustrace mě děsily.

Terka: Měli jsme spoustu knížek pohádek, které mi maminky a babičky četly a pak jsem si jimi listovala sama. Grimmovky, sbírky pohádek, a pak i ty novější jako Krteček. Pohádky jsem měla ráda vždycky, ale na konkrétní autory si nevzpomenu.

Pohádkové příběhy během historie psalo mnoho slavných spisovatelů. A nejde jenom o Erbena, Němcovou nebo Andersena. I autoři jako J. R. R. Tolkien, Mika Waltari nebo J. K. Rowling napsali své vlastní pohádkové příběhy pro děti. Vnímáte jako pomyslný trend, že moderní autoři píšou pohádky pro menší čtenáře? 

Lucka: Dává to smysl. Řekla bych, že se snaží dostat se k onomu prameni, k tomu jádru, o kterém jsem mluvila. Dostat se na dřeň příběhů, které máme všichni jaksi „zadrátované“ v sobě, ale ve tvorbě pro dospělé jsou víc… zahalené.

Terka: Já to tam vůbec necítím. Kdyby to byl trend, tak pohádky píše každý druhý autor, ale tak to není. To, že si sem tam někdo odskočí i do příběhu pro mladší z toho ještě nedělá trend. Co bych ale možná jako počínající (nebo už skomírající?) trend označila jsou právě retellingy a předělávky. Ať už ve fantasy, v romantice nebo ve sci-fi, pohádky se vrací v různých obměnách a myslím, že se nikdy vracet nepřestanou.

Na předchozí otázku lehce navážu. V čem se moderní pohádky (nejen literární, ale také filmové) liší od těch klasických? 

Lucka: Zhusta jsou měkčí. 😀

Terka: V těch moderních jsem neviděla, že by někdo musel slíbit přeříznout princeznu vejpůl.

Jaké jsou vaše další plány po Dalekém království? Co dalšího chystáte pro své fanoušky? 

Lucka: Chystá se další dobrodružství lovců monster ze světa Azylu, tentokrát pod názvem Okovy Azylu a vypravíme se Finska. Dostatek nestvůr a přízraků zaručen. Kromě toho pracuju s Honzou Kotoučem na románu Vzestup Českých zemí, který bude navazovat na Velkou bouři v Českých zemích, alternativní historie a tak akční národní obrození, jaké jste neviděli.

Terka: V lednu mi vyjde alternativní historie, detektivka a steampunk Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače. Hrozně mě to bavilo psát, takže se těšte. O čem to je? To je jednoduchý – šlapka loví Jacka Rozparovače.

Otázka závěrem: myslíte si, že člověk může mít život jako z pohádky? 

Lucka: Nepříjemně snadno. Pohádky jsou totiž často horory.

Terka: Pod to se ti, Lucko, ráda podepíšu.