ROZHOVOR: Václav Votruba
Václav Votruba se u Golden Dogu již představil povídkou Hedvika ze sbírky Jihočeský horor. Tentokrát mu ale pod nakladatelstvím vychází první samostatná kniha Šumavský Děs: Paměti okultní. Je tedy na čase si autora trochu víc představit, a to jeho vlastními slovy. Článek ROZHOVOR: Václav Votruba připravil Honza Vojtíšek.
V jednom rozhovoru ses sám označil spíš za pisálka než spisovatele. Vím, že se věnuješ hodně různým oblastem, ať už kulturním nebo profesním, kolik času ti z toho zabírá ono pisálkovství?
Spíš jsem to asi myslel obecně, protože se psaním živím, takže se mu věnuji denně. Večer už mi jdou z té nálože písmenek oči šejdrem.
Povídkově se věnuješ převážně pamětem Šumavského Děsa, jemuž právě vychází třetí kniha. Liší se nějak, obsahově, formou, zpracováním, třetí Šumavský Děs od dvou předchozích?
Liší. Knihu Šumavský Děs: Paměti okultní považuji za nový začátek, kdy jsme se s nakladatelem Martinem Štefkem domluvili, že každý díl bude tematicky zaměřený. To je oproti původním knihám značný posun. Trošku odlišný je i samotný text, kdy Děs promlouvá pouze v předmluvě každé kapitoly, přičemž samotný příběh pak nechává plynout bez svého subjektivního pohledu. Jinými slovy – víceméně se z toho stal sborník povídek, respektive, promiňte, pamětí. A abych nezapomněl, jednotlivé kapitoly jsou delší, než tomu bývalo v minulosti, proto jich je pouze šest. Se změnou souvisí i celkově nové grafické pojetí.
Kde se vůbec Šumavský Děs vzal?
To sám neví, nebo to alespoň přede mnou tají. Když jsme se před lety seznámili, tvrdil mi, že je starý více než 600 let, avšak jak zdůrazňuje, nesmrtelný dle všeho není. Co si o tom myslet? Těžko říct. Mimochodem Martin Štefko mi nevěřil, že Děs skutečně existuje, vloni jsem ho proto vzal na schůzku, která se odehrála na Mouřenci. Byl z toho tak ohromený, že Děsovi rovnou slíbil vydání minimálně deseti svazku memoárů. A co víc, dokonce se domluvili, že mu Martin jednoho dne Golden Dog přenechá. Jak Děs podotkl: „Kdo jiný by měl vést čistě hororové nakladatelství?“ Takhle ten starý prevít dokáže zapůsobit na lidi!
Čím se Šumavský Děs liší od tvé ostatní tvorby?
To musí posoudit čtenáři. Řekl bych ale, že nejzásadnější je ukotvení do starých časů. Mám rád gotický horor, všechny ty staré duchařské, upírské a další povídačky. Ačkoliv je knižní horor evidentně na vzestupu, u nás bezesporu i díky Golden Dogu, přijde mi, že převládají spíš slashery a podobně, proto doufám, že Šumavský Děs potěší čtenáře, kteří mají raději mlhu, déšť a tajemné hřbitovy.
Co si pro nás Děs připravil tentokrát? S čím vším nás seznámí? Odvypráví něco současného?
Současnost je další specifický rys nové knihy. Zatímco v prvních dvou svazcích jsme se kolikrát dostali do opravdu daleké historie, tentokrát se pohybujeme především v minulém století. Nejspíš to závisí na samotné látce, tedy okultismus a podobně. Mimochodem se vrací i samotný Ludvík, největší čtenářských miláček prvních dílů, který zanechal stopu i v antologii Jihočeský horor.
Jedna z povídek si ze Šumavy odskakuje až do Kutné Hory. Jak a proč k tomu došlo? Je to náznak cesty případných dalších částí?
Šumavský Děs je jméno postavy, neznamená to, že se kniha odehrává striktně na Šumavě, ačkoliv právě s tou je Děs nejvíc spojován. Prožil na ní nejvíc let a zastihnete ho na ní i nyní, nejčastěji kolem Kašperských Hor a Mouřence.
Dočkáme se (někdy) příběhu o samotném Šumavském Děsovi?
Víceméně tu funkci plní první kniha, která byla nejvíce zaměřena na samotného Děsa. Ale nic nevylučuji, záleží na něm samotném, co se mi příště rozhodne vyprávět.
Jsi dlouholetý muzikant, vezmeš někdy Děsa na nějaký koncert?
I když to tak možná nevypadá, Děs se lidí straní. Žije ve stínech. Myslím, že je to tím, že ho v minulosti mnohokrát zklamali. Koncert by pro něj byl nejspíš utrpením. A nedokážu si představit, jak by na něj dav lidí reagoval, tedy pokud by odlepili obličeje od mobilů, aby si ho vůbec všimli.
Posloucháš při psaní hudbu?
Vůbec. Musím se soustředit jen na psaní. I hudba puštěná na minimální hlasitost mi vadí. Stejně tak mi vadí šrumec kolem mě. Potřebuju absolutní klid.
Stalo se ti někdy, že jsi psal a napadl tě při tom nějaký hudební motiv, nebo opačně, že tě při skládání napadlo něco do příběhu?
To ne. Ale jak začala epidemie, napsal jsem během týdne několik skladeb pro případnou sólovou desku. Tu jsem nakonec odsunul, ale texty mě inspirovaly do další tvorby, která nakonec vyústila do básnické sbírky. Všichni mě od ní odrazují, že poezie nikoho nezajímá, ale já jsem umělecky vždycky šel proti větru.
Co pro čtenáře a čtenářky dalšího chystá Šumavský Děs a co Václav Votruba?
Šumavský Děs je po setkání s Martinem při chuti. Už si mě několikrát vyžádal, aby mi předal další paměti, tentokrát zaměřené na upíry. Kdysi mi někdo říkal, že se Šumavou upíři spojení příliš nejsou. To byste se divili!
A co chystám já? Během zmíněné epidemie jsem měl jakési manické období, kdy jsem neustále psal a psal nové příběhy. Bylo to jako lavina. V této chvíli mám hotové čtyři rukopisy a další rozdělaný. Jeden by měl být součástí ediční řady Zrnka temnoty, z čehož vyplývá, že se jedná o horor. Druhý je pro mě osobně nejambicióznější. Má název Řeka ztracených duší a nyní je v řešení, co s ním. První kontakty s potenciálními nakladateli proběhly, ale nijak netlačím na pilu, protože jsou aktuálnější jiné projekty. Zbývající dva rukopisy jsou hudební, jedná se o pokračování sérií Dělníci kovu a Monumenty. Dělníci kovu jsou v cílové rovince, kniha vyjde v první třetině příštího roku. A aby toho nebylo málo, zapomněl jsem na zmíněnou sbírku poezie, která dostane název Na krchově koná se slavnost. Z hlediska autorské knižní činnosti mám za sebou velmi intenzivní tři roky. Nyní je na čase to zúročit.
Děkuji za rozhovor!