O knize
Líska aneb Rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé sepsaný z kurentu přepsala a upravila Madla Pospíšilová Karasová
V podhorském stavení, kde se ticho mísí s ozvěnou kroků dávno mrtvých lidí, byl nalezen rukopis. Jeho listy tvoří prach staletí a jazyk tak krásný, až bodá do srdce. Pocta starým literárním bardům: Erbenovi, Šlejharovi, Havlíčkovi.
Balada o jedné nebohé sirotě, o lísce krví zbrocené, o pomstě, vině a trestu. O krvi. Četba, která neodpouští. Nyní poprvé promlouvá.
Předkládá se laskavému čtenářstvu výjev krvavý, jež vyprávěn jest jazykem libozvučným a dějem drsným, o duši ztracené, o vině, jež však spravedlnosti neujde.
Rukopis tajemný, v roubence děsivé nalezený, skrze století zamlčen byl, až nyní jest ve světlo světa vzkříšen, by pravdu nesl, jakáž to nemilá, leč poutavá bývá.
Věrná pocta básníkům a literátům starých věků, jmenovitě panu Erbenovi, Šlejharovi, Havlíčkovi a jiným duchům ušlechtilým, kteříž do osudů našich viděli hlouběji než sama smrt.
Varování čtenářstvu
Kdož listy tyto otevře, nechť tak učiní s myslí pevnou a srdcem nelekavým. Neboť příběh, jenž se zde odvíjí, není pro slabé duše ani pro ty, kdož v temnotě hledají útěchu.
Vězte: co jednou přečteno jest, nelze zapomenouti.
