Mort Castle: Oslava

Americký hororový spisovatel Mort Castle, autor knihy Cizinci, kterou Golden Dog vydává 26. ledna 2021, se vám představuje krátkou povídkou Oslava. Povídka poprvé vyšla v roce 1984, tedy ve stejném roce jako román Cizinci.

Překlad: Martin Štefko

Máma mu řekla, že oslava bude brzy. Cítil nadšení, ale zároveň se trochu obával. Ano, když nadešel čas, rád slavil, rád činil lidi šťastnými a vždycky se bavil, ale bylo trochu děsivé jít nahoru.

Ale stejně, věděl, že to bude v pořádku, když s ním bude Máma. S Mámou bylo všechno v pohodě a on se vždycky snažil, aby byl Máminým hodným chlapcem.

Jednou, ale to už je dávno, zlobil. Máma jeho řetěz pořádně neupevnila, takže mu sklouzl z nohy a on šel nahoru úplně sám a otevřel dveře. Ach! Máma ho za to pořádně spráskala bičem. Ale teď už věděl. Nahoru nepůjde bez mámy nikdy – nikdy!

A tady dole ve sklepě to měl rád, hodně rád. Měl tu malou postel, na níž spal. Svítilo mu tu žluté světlo, které nikdy nezhasínalo. Měl kostky na hraní. Ve sklepě to bylo fajn.

A nejlepší na tom bylo, že za ním Máma často chodila. Dělala mu společnost a učila ho, jak být hodný.

Uslyšel ten zvláštní zvuk, jak se dveře nahoře otevřely, a věděl, že Máma jde dolů. Říkal si, jestli už je čas slavit. Jestli dostane své šťastné jídlo.

Ale pak si uvědomil, že vůbec nemusí jít o oslavu. Uviděl Máminy nohy, Máminu sukni. Možná udělal něco špatně a Máma ho zase spráská.

Utekl do rohu. Řetěz ho u kotníku nepříjemně zatahal. Pokoušel se zmizet, vmáčknout se do zdi.

„Ne, Mámo! Já jsem nezlobil! Miluju svoji Mámu! Nemlať mě!“

Jak hloupě se choval! Máma mu přinesla jídlo. Nechystala se ho spráskat.

„Jsi hodný chlapec. Máma tě taky miluje, můj sladký, hodný chlapče.“

Jídlo vychladlo. Tohle nepatřilo k jeho nejoblíbenějším, ale Máma řekla, že vždycky musí sníst všechno, co mu přinese, protože pokud by to neudělal, byl by zlobivý hoch.

Nejraději měl teplé jídlo. Tomu říkal šťastné.

Šťastný se cítil, když ho jedl.

„Už je čas slavit, Mámo?“

„Ještě ne, sladký chlapče. Ale neboj, brzy bude. Jsi rád, když tě Máma bere nahoru na oslavy, že?“

„Ano, Mámo! Chci vidět všechny. Rád je dělám šťastnými.“

A ze všeho nejraději měl šťastné jídlo. Bylo tak dobré, tak teplé.

Když Máma odešla, dolehla na něj ospalost, ale než půjde do postele, chtěl si ještě hrát s kostkami. Kostky byly sranda. Rád z nich stavěl a vymýšlel si zábavné hry.

Seděl na podlaze. Odstrčil si řetěz z cesty. Položil jednu kostku na druhou a na ni ještě další. Stavěl kostky skutečně vysoko a pak je nechal padat. To byla sranda a on se smál.

A pak hrál oslavu s kostkami. Jednu kostku dal tam, další kus vedle a velká, velká kostka byla Máma.

Snažil se vybavit něco z toho, co lidé na oslavách říkali, aby mohly kostky mluvit stejně jako oni. A pak umístil jednu kostku doprostřed mezi ostatní. To byl Mámin hodný chlapec.

To byl on.

Než hru na oslavu ukončil, už skoro spal. Břicho měl plné, i když jedl jen studené jídlo.

Lehl si do postele. Nechal si zdát o oslavě, o šťastných obličejích, dobrém jídle a o tom, jak Máma říká: „Hodný chlapec, můj sladký chlapec.“

Pak s ním Máma třásla. Seshora slyšel divné zvuky. Máma mu sundala řetěz z nohy.

„Pojď, můj hodný chlapče.“

„Oslava?“

„Ano.“

Máma ho vzala za ruku. Trochu se bál, stejně jako se bál vždycky, když na oslavu šel.

„Je to v pořádku, můj sladký chlapče.“ Máma ho vedla nahoru. Otevřela dveře. „Je oslava. Všichni jsou šťastní.“

Už se nebál. Všude byla spousta světla a v pokoji tolik usmívajících se lidí.

„Hej všichni, tady ho máme, hodného, sladkého chlapce!“

Uviděl to na podlaze. Ach, jak doufal, že je to pro něj!

„To je pro tebe, hodný chlapče, celé pro tebe.“

Byl tak šťastný! Mělo to čtyři nohy a černý čumák. Když k tomu přišel blíž, vydávalo to podobně komické zvuky, jako když ho Máma bičovala.

Jeho břicho zakručelo a v ústech měl plno slin.

Snažilo se to od něj utéct, ale on to popadl a pořádně pevně zmáčkl. Slyšel, jak uvnitř něco praská.

Máma se smála a smála a s ní všichni ostatní. Jak rád je činil šťastnými.

„Víš, co je to, že, můj hodný chlapče?“

Ano, věděl.

Jeho šťastné jídlo.