UKÁZKA: O dracích a lidech

V pondělí spustíme předprodej knihy O dracích a lidech, která vyjde 24. září 2020, a tak vám už dnes přinášíme ukázku z našeho prvního fantasy, které je prvním románem Terezy Kadečkové. Ukázka je částí druhé kapitoly.

O dracích a lidech

Atmosféra v lese by se dala krájet. Ještě na kraji všechno vypadalo v pořádku, ale čím hlouběji se dostávali, tím tíživější vzduch byl. Ptáci přestali zpívat, větve se nehýbaly a jen broukům pobíhajícím kolem nevadilo, že jsou v rajónu bestie. Pocit zkázy ještě umocnily ruiny, kolem kterých procházeli. Mac slýchal, že tu snad kdysi dávno, ještě před válkou a převratem, stávala pila, ale nikdo to nevěděl určitě. Podobných trosek po celém království stály desítky, ale lidé o nich nemluvili, jako by snad nechtěli vyrušit duchy mrtvých míst.

Mac kráčel v tichosti a rozhlížel se po stromech. Kněz mu byl v patách a mířil na něj revolverem. Nenechával nic náhodě, a to ani když mu Mac řekl, že by se víc vyplatilo vejít do lesa neozbrojený. Kněz si samozřejmě radu bestie nevzal k srdci. Na jeho místě by se Mac nechoval jinak.

„Jaina je lovec, sám většinu času nevím, kde se ukrývá,“ prohodil Mac konečně, když nechali pilu za sebou. „Jsem si ale jistý, že se ukáže.“

Roderick mlčel. Mac netušil, jestli je tak soustředěný, nebo nechce plýtvat slovy na bestii. Rozhodl se taky mlčet a místo toho přemýšlel, jak se z téhle situace dostat. Když neobětuje sestru, která byla zdrojem problémů celý jeho život, bude muset jít s knězem a jeho a Rosino dítě potká příšerný osud.

Mohl kněze zabít. Nejspíš by utrpěl ošklivá zranění, ale určitě by vyvázl živý. Vrátil by se zpátky a s Rose by uprchli někam do bezpečí. Jenomže pak by měli za patami celý Řád.

Když Rodericka seznámí se sestrou, stačilo by počkat, až se ozve její temperament, kněze roztrhá a bude mít celý Řád za patami ona. Mac s Rose by mohli nenápadně zmizet. Odjet budou muset tak či tak. Jakmile se jednou provalí soužití člověka s bestií, navěky je to pronásleduje.

Zatím bude spolupracovat a doufat, že kněz dodrží slovo.

„Pověz mi víc o svojí sestře,“ vyzval ho nečekaně Roderick a Mac sebou trhl.

„Teď se chcete bavit?“ odvětil a kousl se do jazyka. Musel přestat odmlouvat kněžím.

„Ano,“ odpověděl mu Roderick s nádechem varování v hlase.

„Jak jsem řekl, je lovec,“ zopakoval Mac a zamyslel se. „Je divoká. Všechny ty řeči, které o bestiích roznášíte, jako že jsou to zvířata, chyba přírody, co chce lidem udělat ze života peklo a nerozumí společnosti, všechny ty lži, co jste lidem za ta léta nakukali, jsou v jejím případě pravda.“

Mac se zastavil a rozhlédl se po korunách stromů. Cítil ji. Nebyl tak dobrý stopař jako ona, aby sestru zavětřil, ale cítil ji. Jaina se skrývala někde nablízku a určitě o nich už věděla. Mac poznal, že je rozrušená. Ozývalo se to v něm jen mírně, ale pokaždé poznal, co sestra cítí. A ona znala jeho pocity, draci mezi sebou měli silnou empatii.

„Jaina je typický příklad toho, před čím varujete lidi. Vždycky byla, vždycky bude. Neposlouchá autority a všechno řeší násilím.“

Roderick nepřestal mířit na Maca, ale také se rozhlížel. Mac se dal znovu do kroku a brzy došli k druhé ruině. Z téhle už Mac neměl pocit duchů, ale ucítil smutek, když ji viděl. Mramorové bloky a sloupy obrostlé břečťanem mohly kdysi být malým chrámem nebo obřadním místem. Zde se uctívali bozi ještě předtím, než přišel Řád a nenechal kámen na kameni.

„Tady nejčastěji přebývá,“ dokončil Mac.

„Co je to za místo?“ otázal se Roderick.

„Starý chrám. Nikdy jsem tu nebyl, dokud ještě stál. Myslím, že ho zničili už v době revoluce.“

„Návrat ke kořenům?“

„Pro mě možná. Jaina to vidí jen jako úkryt. Nerozumí víře, existuje pro ni jen tady a teď.“

Prošli pod kamenným obloukem na zarostlou loučku. Tráva pohltila dlažební kostky, ve fontáně se držela vrstva zelené dešťové vody. Oltář schovaný pod stříškou si jediný udržel svůj majestát, i když obrazy na něm vyryté schoval mech. Mac zpomalil a obezřetně sledoval okolí. Jainu stále nezahlédl. Neviděl jediný pohyb, ale pocit, že ho někdo pozoruje, nezmizel. Zastavil se u oltáře.

„Jaino!“ zavolal do prostoru a jeho hlas se rozlehl. Les zůstal klidný a nezdálo se, že by tu s muži byl ještě někdo další. „Jaino, pojď sem!“

Roderick vyčkával a trpělivě měřil své okolí pohledem. Nehnul brvou a Mac si dokázal představit, jak dobrý lovec musel být, když dokázal zachovat chladnou hlavu uprostřed lesa s jedním drakem na mušce a s druhým v blízkosti. Nebo byl možná jen blázen věřící až moc ve své schopnosti.

Jaina se neukázala dalších několik minut.

„Zdá se, že jsi svou sestru ztratil,“ konstatoval suše Roderick.

„Je tady,“ ohradil se Mac. „Cítím ji. Není si jistá, co má dělat.“

Zkusil Jainu ještě jednou přivolat, ale tvrdohlavě ho odmítala poslechnout. Ještě se ani neobjevila a už teď s ní ztrácel trpělivost.

„Vypadá to, že budu muset zakročit,“ rozhodl Roderick.

„Co chcete dělat?“ zeptal se Mac.

Odpověděl mu výstřel. Rozlehl se po lese a v korunách stromů to zašustilo, jak rána vyplašila tichá zvířata. Roderick spustil ruku a zamířil zpět na vyplašeného Maca, který nechápal, proč je ještě naživu.

„Ta druhá bude mířit na jeho hlavu,“ řekl Roderick dost hlasitě, a ač se přitom díval Macovi do očí, bylo jasné, koho oslovil. „Dávám ti pět sekund, aby ses ukázala.“

„Zbláznil jste se?“ Mac málem kněze okřikl, ale udržel hlas v klidu.

„Jedna. Dva.“

V Macovi se probudil roky mrtvý instinkt a řval na něj, ať odtamtud vypadne, ale jeho nohy stály jako přimražené. Druhý hlas v jeho hlavě říkal něco jiného. Zněl jasně: „Zabij člověka.“

„Tři.“

Roderick natáhl kohoutek.

V ruinách cosi zašramotilo. Z oblouku se utrhl kus zdi, sesypal se dolů a zvedl prach.

Roderick se prudce otočil a zamířil revolverem na kamennou zídku.